Páteční půst

6. 9. 2019 20:28
Rubrika: Ze života

Vracela jsem se z města do školy a koukám na hodinky - výborně, za 15 minut budu mít volnou třídu, akorát se stačím naobědvat.  Šla jsem rovnou do jídelny, byli tam zrovna druháci, děti, které jsem vloni učila. Hned se to kolem mě rozletělo a už mi utíkaly připravit tácek, příbor, pohár, dokonce i talíř na polévku. Zlaté děti. 

Tak jsem to došoupala k „panu kuchaři“, ale moje karta začala řvát, že nemám oběd. Pan kuchař je dobrá duše, rozhodně nikoho nepošle pryč s prázdnou, a dal mi aspoň rýži s omáčkou. Asi jsem se tvářila dost kysele, co zase ta jídelna blbne, vím, že jsem si objednala obědy na dva týdny dopředu – no holt, začátek školního roku, musí to ještě doladit. Dobře, šla jsem si sednout.

„Paní učitelko, proč nemáte maso?“ ptá se Bětka, která mi připravovala ten tácek.

„Nemám oběd a nevím proč.“

„Paní učitelko, já vám dám svoje maso, tohle nejím“, to říkal Martin, který už všechno snědl, jen do toho masa dloubal nožíkem.

„Fajn“ řekla jsem si v duchu, zatímco mi Martin rukama tu svou porci přesunul. Pane Ježíši, děkuji Ti, že mám dneska oběd.

Tak jsem vše dojedla, moc mi to chutnalo (Martin mezitím po jídelně pyšně oznamoval, že paní učitelka Marietta jí jeho maso) a hned jsem se šla podívat na webové stránky, pročpak dnes nemám oběd.

No, ono je pátek! V pátky přece na oběd nechodím, právě kvůli masu. Aha. Takže za tohle nemůže jídelna. To jsem tomu dala! 

Jak je lehké mít za páteční půst nejíst maso. Ještěže je začátek školního roku a měla jsem tak čas na náhradní páteční pokání. 

Sdílet

Komentáře

suposlav Nejlepší pokání je stejně vždycky to, které k nám přijde "zvenčí" :-)

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz