Svatý kříži, Tebe ctíme

14. 9. 2018 16:35
Rubrika: Ze života

Dostala jsem prvňáčky, hodně živá stvoření. Jen co vytáhnu paty z třídy, už se to pere, už mě holky shání a žalují, co zas kluci dělají. Co s nimi budu dělat?

Dnes slavíme Povýšení svatého kříže. Protože jsme současně slavili Den církevního školství, neučili jsme se a chtěla jsem ráno dětem říct něco o sv. Ludmile. Cestou do školy jsem si vymyslela, že půjdeme do družiny, je tam na koberci více místa. Až v družině mě napadlo, že bychom mohli mít v kroužku kříž – takže všechno taková improvizace. Vylezla jsem na židli, sundala kříž a podle svého zvyku ho políbila, co vyvolalo u dětí hlasité reakce, nejčastěji smích. Dobře, kříž jsem položila na zem, kolem něj v kroužku jsme se pomodlili Sláva Otci. Sedli jsme si kolem kříže.

„Proč to vlastně ten Pán Ježíš zemřel?“ To prvňáčci ještě nevěděli; věděli, že ho zabili vojáci, že ho chtěl zabít král Herodes – připomněli jsme si Vánoce.
Zároveň mi to přihrálo na otázku: „Proč anděl nepřišel Pána Ježíše varovat, aby znovu utekl a vojáci ho nechytili?“
Je krásné pozorovat výrazy dětí, které nahlas přemýšlí a stojí před záhadou. Nakonec to jeden kluk zachránil – zemřel za nás.
„Proč za nás?“ Za naše hříchy, že jsme zlí.
„Byli jste už někdy zlí?“ Děti souhlasně kývaly hlavou.
„I já jsem byla zlá, i za mne zemřel Pán Ježíš.“
Zlatý hřebík přišel nakonec od Noriky, která si nebyla moc jistá, ale už to slyšela: „Všichni udělali nějaký hřích.“

Vybídla jsem děti, kdo chce, že může jít doprostřed k tomu kříži a poděkovat Pánu Ježíši, že vzal naše hříchy a za nás zemřel. Šla jsem první, moje modlitba končila znovu políbením, už se nikdo nesmál. Nešly tam všechny děti, některé jsme v kruhu přeskočily a některé si dodaly odvahu až za chvilku. Některé tam něco zašeptaly, některé bylo slyšet víc. Některé kříž políbily, některé se ho jenom dotkly rukama. Ticho, které mě překvapilo.

Když už jsme kolečko skončili, sebrala jsem kříž, že ho zase pověsím. Asi půlka dětí byla najednou u mě, chtěla si na ten kříž sáhnout znovu, držely ho a hladily Pánovo tělo – nemohla jsem se hnout. Chtělo se mi současně brečet, jak ty moje zlobidla Bůh přitahuje.

Tak se modlím, aby to v nás zůstalo – to vědomí, že Ježíš umřel za nás, to vědomí, jak moc nás Bůh miluje.

 

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz