Audience u papeže Františka

O jarních prázdninách se několik dobrovolníků z naší školy (teda celkem 36 + náš „ministr školství“ otec Moravec) vydalo do Říma na pouť. Program jsme měli nabitý, ale čekalo mě jedno velké překvapení.

V pondělí brzo ráno jsme totiž v bazilice sv. Petra potkali české sestřičky boromejky, které šly na audienci se Svatým otcem – byly v Římě na celosvětovém setkání zasvěcených osob. Během tří vteřin jsem se musela rozhodnout, opustit skupinku mých milovaných učitelů, a už jsem šla s nimi na dobrodružnou cestu. Proč dobrodružnou? Protože mě na tohle setkání do auly Pavla VI. musely sestřičky propašovat. Tvářila jsem se dokonale sestřičkovsky a povedlo se, dokonce jsem dostala místo hned vedle překladatelského štábu boromejek, takže při mé neznalosti řečí jsem měla všechno jak na dlani – ani sluchátka jsem nepotřebovala.

V jedenáct hodin měl přijít Sv. otec František. To už se sestřičky a zasvěcené osoby začaly shlukovat k prostřednímu koridoru, kudy měl procházet. Ano, cpala jsem se tam taky. Stála jsem asi ve 4. řadě, v ruce půjčený mobil, abych to mohla natočit, ale při mé prckové postavě nic moc. Občas tou „tlačenkou“ probleskl náznak nadšení, když se ve vchodu pohnul závěs nebo nastoupila švýcarská garda, ale Sv. otec pořád nešel. Asi už jsem vypadala hodně sklíčeně (dýchat šlo fakt složitě), když jsem ve své hluchoněmotě pochopila radu jedné starší sestřičky, že si mám vylézt na židli – tak jo, těch 30 cm stačilo, abych měla krásný přehled, všechno natočila, dokonce zachytila i pohled Sv. otce. To jsem ještě netušila, co takový dav dokáže. V momentě, kdy papež František přešel, se dav začal hýbat – já ještě pořád natáčela na mém improvizovaném stupátku. Jak jsem se odsud dostala, vůbec netuším, protože jsem najednou stála na zemi a zkoumala, jestli jsem celá. Můj anděl strážný ale hlídal dobře a vše jsem přežila :-)

A aby to mým kolegům nebylo líto, na druhý den nám otec Brož zajistil lístky na mši svatou se Svatým otcem. Zvládli jsme dvouhodinovou frontu v Berniniho kolonádě a usadili se na náměstí. Mši svatou na ukončení roku zasvěceného života jsme sice sledovali na obrazovce, ale pak vyšel Sv. otec k nám na náměstí a pár slov stačilo, aby všichni mávali a jásali. Mohli jsme se pak v obnovené radosti rozběhnou domů – teda my do Nepomucena.