Jak už to chodí, jednou jsme občankami ČR a jednou za pár let potřebujeme obnovit občanské průkazy. To ráno jsem tedy naložila tři sestřičky do auta, všechny tři už špatně chodí, takže i s hůlkami, a vyrazily jsme směrem Magistrát města.
Můj anděl strážný dostal bojový úkol – zajistit místo na parkování. Kdo znáte parkovišťátko před magistrátem v HK, víte, že úkol je to odpovědný. Tak jsem přejela ty tři křižovatky, zabočila k magistrátu a hurá, povedlo se zaparkovat. Hezky jsme se vyskládaly z auta a běžela jsem k automatu zaplatit parkovací poplatek.
U automatu stál nějaký starší pán a docela vážně mi říká: „Sestřičko, to jste to spletla (ve mně hrklo), tady není kostel. Ve vteřině, kdy jsem ještě hledala ceduli s nápisem zákaz parkování nebo něco podobného, mi došlo, že si ze mě dělá legraci. No nezakousli byste ho? Na druhou stranu ví, že patřím ke kostelu a že si legraci asi může dovolit – tak jsem ho ujistila, že mi padl kámen ze srdce, protože jsem chtěla k magistrátu a to se mi opravdu povedlo. A ty nové občanky jsme šli nakonec žádat společně.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.