Věříš na zázraky?

Byl jednou jeden šedohnědý vrabeček, který žil svůj život jako neustálý sled úzkostí a otazníků. Ještě ve vajíčku se trápil: "Podaří se mi vůbec prorazit tak tvrdou skořápku? Nevypadnu z hnízda? Postarají se o mne rodiče a budou mě krmit?" Těmto obavám sice unikl, ale brzy upadl do dalších. Když se měl z větve odrazit k prvnímu letu, třásl se a říkal si: "Udrží mě křídla? Plácnu sebou na zem ... Kdo mě sem vynese zpátky?" Létat se přirozeně naučil, ale začal pípat: "Najdu si vůbec nějakou vrabčí družku? Budu umět vystavět hnízdo?" I to se stalo, ale vrabeček se trápil úzkostí dál: "Budou vajíčka dost chráněná? Co kdyby do stromu uhodil blesk a zabil celou moji rodinu ... A co když přiletí sokol a sežere mi mé maličké? Dokážu je vůbec uživit?" Když se z mláďat vyklubali krásní, zdraví a bystrí vrabci a poletovali sem a tam, vrabeček lamentoval: "Najdou dostatek potravy? Uniknou kočce a ostatním dravcům?"

Pak jednou pod stromem zastavil Mistr. Ukázal na vrabce a řekl učedníkům: "Podívejte se na nebeské ptactvo, neseje, nežne ani nesklízí do sýpek ... a přece je váš Otec, který je na nebesích, živí!" Šedohněný vrabeček si najednou uvědomil, že měl vždycky všechno ... A ani si toho nevšiml.